Poslední výlet v roce vždy patří Vánoční besídce. Tentokrát jsme jeli do Slaného. Přes počáteční komplikace s odjezdem, jsme dorazili a ubytovali se. Zbaštili jsme večeře od maminek a uložili cukroví a pomazánky na později. Po pár hodinách blbinek a her jsme se uložili taky, ale ke spánku.

Ráno proběhlo v duchu ranní sobotní besídkové tradice. Rohlíky na stůl, čajík do hrnečků a postupné ochutnávání všech pomazánek. Kdo měl všechny za sebou mohl jít hlasovat pro dvě z nich. Z takového hlasování vzejde vítěz nejlepší pomazánky. Pořadí na stupních vítězů bylo následující: 2-3 místo patřilo Davidově vajíčkové pomazánce s pracovním názvem “Kotel” a Honzíkově sladké oříškové s pracovním názvem “Nutela”, na prvním místě skončili Vojta s Lukášem a jejich rybičková alias “Zelí”.

Po snídani byl chvilku čas na úklid a přípravu na výlet do okolí, takže jsme se oblékli a vyrazili na Slánskou horu. Venku bylo nádherně, slunce pálilo ale ne víc než mráz. Což bylo trochu škoda, ale o to víc jsme ocenili teplý čaj a polévku po návratu zpět.
A to už bylo akorát na čase začít s přípravami na večer. Ozdobit stromek, poslední úpravy dárečků, řízky, salát, cukroví… Mimochodem taky přijel Tonda a Bombí. Večeře byla brzy, abychom do sebe ještě nacpali všechno to báječné cukroví. Pak se hrály veselé hry ve velkém sále a čekalo se, až dorazí Martina s Helčou, aby nepřišly o rozdávání dárečků.

Rozdávání se ujal Tomáš, protože kdo pozdě chodí, nemá si kam sednout a musí rozdávat. Chvliku mu to zabralo i pomocí dalších, ale nakonec se ke každému jeho dárečky dostaly. Při rozbalování se ozývalo samé “jéééé” a “jůůů” a taky spousta smíchu. Všichni dostali dárečky a pak si s nimi dlouho hráli, než byl čas jít na kutě.

Nedělní ráno jsme odstartovali vánočkou a kakaem, Vendy si rychle zabalila, protože ještě musela popohnat svou sportovní kariéru a David nezůstal v závěsu a odjel o něco později  autobusem.

Když už jsme byli venku, Bombí nás protáhl Slaným při lovu “kešky”. Poznali jsme tak lépe kataq Mydláře a další významné obyvatele Slaného.

Jenže čas kvapil a po hotdogách k obědu, ho bylo na úklid čím dál tím míň. Tak jsme se do toho pustili naplno a akorát včas měli hotovo. Mezitím všichni s vlastní dopravou nasedli do svých vozů a zmizeli v dál.

Tak zase příště a AHOJ v roce 2013.

1234►