Sázavské pádlo 2012
Rok utekl jako voda a na nás se přivalil “Filmový” Sázavák. Tak jsme se připravili a sešli se na Hlavním nádraží. Nakoupili lístky a rychle se šli usadit do vlaku. A to jsme udělali moc dobře, protože České dráhy se rozhodly, že v pátek odpoledne moc lidí nepojede a vypravily dvouvagónovou Regionovu. Takže jen co jsme si sedli, na nástupišti se začaly kupit lidi, kteří se snažili nacpat do vlaku, co byl beznadějně plný. Na Vršovicích se to lidem ještě povedlo, ale v Modřanech už se prostě nikdo nevešel.
Cesta v sedě nám, na rozdíl od Vyder, utekla rychle a brzy jsme vystupovali v Pikovicích. Zabrali jsme si svoje tradiční místo a čekali na zásobovače. První dorazili Houbák s Radimem a kolem deváté autobus s loďmi, Tomášem a Tondou. Mezitím jsme připravili dřevo a posatavili stany. Zablbli si ještě před tím než byl čas jít spát. Taky jsme postavili tři posádky, které od zítra budou závodit.
V sobotu ráno jsme si dali čočkovku a připravili Helču na sjezd. Děti z kategorie A jsme posadili na start a popřáli jim štěstí. “Béčka”, tedy Berta s Tomáškem je doprovázeli po břehu a fandili. Mezitím Martina s Markétou uvařily gyros k obědu. Odpoledne už se “Béčka” tolik nesmála, protože byly na řadě v závodu všestrannosti. “Áčka” absolvovala sjezd. Všechno šlo hladce, všichni v pořádku dojeli. Výsledky nebyly úplně k zahození. Čekala nás večeře v podobě šlejšek. Večer si děti mohly zpestřit natáčením filmu.
V neděli ráno jsme si dali sladkou snídani a připravily “Béčka” na sjezd hlavní kategorie. Zbylé děti se zabavily s Monikou na hřišti a okolí. Po přesunu na most a bouřlivém u fandění “Béčkům”, jsme se šli nadlábnout oběda v podobě vrtulí boloňéz (ano přesně takhle se to jmenuje). A po obědě už nastala ta správná chvíle na předání cen vítězům.
My sami jsme se umístili v kategorii C na 3. místě ve všestrannosti i sjezdu v kategorii A na 1. místě ve všestrannosti a v kategorii B jsme se na “bednu” nedostali, ale to bylo určitě tím, že jsme neměli kompletní posádku. Takže za rok to bude na jistotu.
Rozloučili jsme se s těmi, kteří nemohli nebo si nechtěli prodloužit víkend až do úterý. Když odjeli do Prahy začali jsme si vařit čínu k večeři. Byla skvělá. Počasí bylo všelijaké, ale my jsme se nevzdávali naděje na sluníčko.
Ráno moc slunečně nevypadalo, ale to nám nebránilo dát si snídani. Chleba se strouhaným sýrem. Naložili jsme lodě a došli na vlak. Z Kamenného přívozu jsme byli rychle zpátky a začali vařit rybí kari s rýží. Po obědě jsme zase naložili lodě, a vyrazili nahoru. Sluníčko se uráčilo a vylezlo a začalo i pálit. Cesta utekla stejně rychle. A k večeři jsme si uklohnili buřtguláš.
Večer jsme trávili sušením věcí a opékáním sýra a pražením popkornu. A noc jsme strávili spánkem.
Ráno jsme vstali, navázali lodě a dali si cestu Kameňák – Pikovice ještě jednou. Uvařili jsme si oběd, tentokrát hotdogy a začali balit věci na cestu do Prahy. Všechno akorát včas, abychom dorazili na vlak a tím v mžiku do Prahy.
Takže za rok….