Jak bylo mezi námořníky? Co dobrého jsme jedli? Co jsme vyhráli? To všechno a mnohem víc se dozvíte čtením.

Sešli jsme se v pátek odpoledne na Hlavním nádraží, počkali na vlak a vyrazili. Na Zbraslavi k nám ještě přistoupili Helča a Pavlík. No a pak už jsme jen frčeli do Pikovic.

V Pikovicích byla už spousta lidí, stál už hlavní stan skoro všechno kolem, ostatní oddíly už byly rozeseté po louce a řešili si svá tábořiště. My začali stavět stany a shánět pilu se sekerou na půjčení, než nám ty naše dovezou kluci z loděnice. Když jsme je sehnali vyrazili jsme s půjčeným vlekem na dřevo. Holky a malí kluci mezitím dostavěli stany.

Po návratu ze dřeva jsme se ještě rychle přihlásili do závodů, abychom tu nebyli zbytečně a pak už se hlavně čekalo na autobus s nakladačema a „Babičku” s erárem a loďmi.

Mezitím se ještě stihla odstartovat všestrannost kategorie C a K. Byla to nějaká veselá hra s pytlíky s vodou. Víc ať se k tomu vyjádří sami (třeba v komentářích).

No a protože už bylo fakt pozdě, šlo se spát.

V sobotu ráno Martina s Luckou uvařili k snídani ovesnou kaši s ovocem. Málokdo tomu věřil, ale bylo to fakt dobré. Pak se rychle připravili Lucka s Helčou a Pepou na odjezd na svůj sjezd. Malý holky se zas připravovaly na závod ve všestrannosti. Vytáhli a připravili jsme jim pramici na start a pak jim cestou fandili. Měly toho docela dost před sebou.

Kontroly všestrannosti zahrnovaly od startu na  „prkně”, přes napínání plachet, znalost hvězd a uzlů i vytahování kotvy a signalizaci na dálku, až po takové věci jako opilá střelba z děla nebo oblékání se jen pomocí háků. Do toho ještě poznat zda jde o nepřítele nebo ne. Když si někdo tohle všechno projde, může si říct, že z námořnictví už vyzkoušel všechno.

Když holky dojely všestrannost, šlo se ještě fandit na most Céčkům při dojezdu. Mimochodem žádná sláva.

K obědu bylo rybí kari s rýží, tak jsme to rychle zpucovali a připravili se na odpolední nářez.

To byla příprava na sjezd kategorie A (holky) a všestrannost kategorie B (kluci). Jak proběhl závod kluků vím jen z doslechu, ale podle výsledků je jasný, že to byla ostuda a katastrofa. Naproti tomu já s holkami jsme vyrazili z Kamenného přívozu na pramici kolem pilíře pod mostem současně s pramicí Mokra. Bylo to strhující, ale unikli nám. Do jezu jsme vjeli hned za nimi a pak je postupně v peřejích ztráceli. Nicméně na Žampachu, jsme dojeli druhou pramici Mokra. Ta se zasekla na kameni a chvíli s námi ještě soupeřili. Pak ale ztratili pádlo a my už měli na chvíli klid. Dlouho se nic nedělo až do poslední peřeje před koncem.

Tam nás dojel 4. přístav, peřeje jsme s nimi projeli bok po boku, pokřikovali na sebe a hanili soupeře. Byl to dlouhý a těžký souboj. Subjektivně hodnotím, že soupeř měl výhodu lodi. Nejen že ta jejich byla s kulatým dnem a užší, vypadala taky méně děravá a rozhodně v ní nebylo po kotníky vody. To mohu říct na obhajobu naší prohry v tomto souboji. Co ale hrálo v náš prospěch byla menší viditelná únava kotrčníka, ale naše nefunkční posádka mu byla platná jak mrtvému zimník. Ovace v cíli, jsme si ale tak jako tak zasloužili.

Večer po sobotním závodění, přišla vhod skvělá večeře, kterou bylo námořnické maso s vrtulema. Během večeře už se někteří přihlašovali na večerní soupeření v námořní bitvě, která prak probíhala v hlavním stanu. Stejně jako pirátské tetování henou. A protože se večer nachýlil nezbylo než zalehnout.

Nedělní ráno bylo opět slunečné, jako celý víkend. K snídani Aleš ukuchtil námořnickou polévku. Zasytila všechny a ještě trochu zbylo. Zbytek dopoledne byl ve znamení hlavního závodu. Tomu samozřejmě předcházelo nervózní a hektické pobíhání sem a tam a žádný skutečný výsledek. Nakonec to všechno nějak dopadlo a děti odjely do Krhanic, aby odstartovaly.

Mezitím se v Pikovicích každý nějak zabavil. Cesta do cukrárny na něco dobrého, hry na hřišti. Dokoupení věcí na oběd, vybalení již nakoupených věcí. Proklínání Lucie za to co nakoupila. Příprava oběda. Opět jsme došli na most fandit přijíždějícím. Jen bylo smutné že jsme tam zůstali sami zatímco ostatní už se radovali se svými dorazivšími kamarády. Nakonec dojeli i ti naši.

Oběd byl rychle hotov, cous-cous se zeleninou, kuřecím a nivou nikdo neodmítl. A spousta si pochutnala.

Po obědě začít rychle balit co se stihne před vyhlášením. Slavnostní vyhlášení výsledků pro nás bylo letos jen přehlídkou všech ostatních. Letos to prostě nedopadlo. No nic příště bude líp. Rychle do tábořiště a dobalit co je třeba. Naložit lodě, než nám ujedou s náklaďákem a vlekem. Rozloučit se s ostatními a hurá naposledy do cukrárny. Měli jsme klid a čas a i když to nebylo úplně zasloužené, Martina všem objednala zmrzlinový pohár.

Po cukrárně jsme šli na vlak, který nás dovezl domů.

Tak zase za rok na Pádle AHOJ!

◄12345

1. Hurikán napsal:
   10. května 2011 v 14:21

   Lucie si nezasloužila být proklínána za nákup.
   Jinak pěkný zápis a fotky. Taky pár pěkných mám, můžu dodat.