Sázava 2012
Tradiční poslední výlet školního roku jsme si letos udělali na Sázavu. Sešli jsme se v pátek v loděnici naložili traffic a vlek, naskočili do vozidel a vyrazili skrz Prahu, jedni na nákup a druzí rovnou do kempu. Cesta do kempu hezky uběhla až na poslední dva kilometry, kde jsme potkali bouračku blokující celou silnici. Takže jsme se otočili a museli jí objet.
V kempu jsem si zabrali místečko u ohniště skoro uprostřed, postavili si stany a Standa s Houbou a Alešem vyrazili na dřevo. Dřevo se pak zpracovalo abychom ještě stihli koupačku v řece. Bylo fakt vedro a zchlazení přišlo vhod.
Nakonec dorazili ještě nakupující, vybalili všechny věci, sedli jsme si k ohni zadrnkali pár písniček a byl čas jít do hajan.
V sobotu nás ze stanů vytáhlo sluníčko a raní ptáčata v podobě hlasitých sousedů (kteří si jen nahlas povídali zato od 6:15 dokud jsme neodjeli takže cca 10:00 a možná ještě potom). Dali jsme si snídani, hrášková polévka a chlebem. Helča připravila pomazánku na cestu. Naložili jsme vlek a vyrazili do Nespeků.
Lodě se hodily na vodu a mohlo se vyrazit. Slunce pořád pálilo a cesta celkem ubíhala. Zanedlouho jsme zastavili na svačinu. Richard šel obdivovat konkurenci svého MBčka a ostatní se čvachtali ve vodě. Po svačině jsme byli v kempu natotata. Zbrzdil nás jen jeden přenášecí jez.
V Týnci na tábořišti jsme se potkali s Markétou. Vytahali jsme lodě a převlékli se do suchého. Řidiči vyrazili pro vozidla a hned po jejich návratu se opět vyrazilo na dřevo. Natahali jsme toho tolik, až se paní správkyně bála že budeme dělat velký oheň. Ona ale asi na ohni nikdy nevařila jinak by věděla, že toho dřeva máme tak akorát.
K večeři byly špagety. Markéta odjela, ale přijela Lucka Hurikán (a teď nově “Pelota”). U ohně jsme se opět pokusili o pár písniček a pak na kutě.
Ráno nás vytáhlo sluníčko a cvrkot okolo. Všichni si balili a připravovali se na odjezd. Dali jsme si snídani a připravili pomazánku. Sbalili erár a poslali auta do Pikovic. Když se řidiči vrátili byl nejvyšší čas vyrazit.
Vody bylo málo zato turistů o to víc. Nejen že jsme se těžko prokousávali abychom ne najeli na kámen, ale i abychom nenajeli na turisty. Jezy jsme přejížděli jeden po druhém bez větších potíží. A na “Kameňáku” už bylo jasné, že většina turistů je za námi.
Dojeli jsme do Pikovic a Řidiči opět vyrazili pro vozy zanechané na cestě, když se vrátili bylo akorát po svačině a všichni se mohli převléknout a zabalit na cestu domů. Ještě jsme si dali dobrotu v cukrárně a vyrazili jsme. Tedy skoro. Láďa-Richard zjistil, že nikam nepojede protože nemá naftu Láďa-Aleš naftu měl, ale málo a cestou bude muset nabrat. Láďa-Martina naftu nepotřebuje ta vzala Richarda do Štěchovic na benzínku ať si nabere. Cesta hezky ubíhala a Prahou jsme profrčeli jak nic. Takže v loděnici jsme byli ještě s předstihem.
Všechno jsme vyložili a zbylí Láďové odjeli s vozidly a co bylo dál nevím, protože jsem u toho nebyl.
