Sešli jsme se pěkně na čas na Hlavním nádraží. Aleš nakoupil lístek pro všechny účastníky a šlo se na vlak. Jako vždy jsme odjížděli z toho nejvzdálenějšího nástupiště. Podezřívám České dráhy, že to dělají schválně. Zabrali jsme horní patro a Nora s maminkou, Kubou a kočárkem zůstali dole.

Cesta vlakem utíkala, někdo baštil svačinu od maminky, někdo si četl, někdo blbnul, ale nakonec jsme všichni vystoupili v Prosečnici. Začala cesta na místo lovu. Ta byla sice pořád do kopce, ale jen mírného a navíc nebyla dlouhá. Pak jen lehká odbočka od značené cesty a byli jsme na místě.

Opět proběhla nějaká svačinka a vysvětlila se pravidla, skočili jsme pro dřevo na pozdější buřtíky a pytláci s hlídači vyrazili do terénu. Za chvíli je následovali lovci s licencemi. Nejprve byl nápor obrovský, ale pomalu ustával. To prý proto, že pytláci byli příliš nekompromisní a krutí.

Po dvou hodinách běhání a házení papírových koulí, lovu a prodeji zvěře nastal čas pro vyhodnocení a ohníček s buřty. Někdo už měl dojedeno, protože trávil spoustu času ve vězení či nemocnici, tak si stihl opéct buřta. Ti co neměli takovou smůlu opékali teď, a opékalo se skoro všechno. Přes tradiční špekáčky, k ostravským klobásám, loveckému salámu jablku, chlebu a marshmallow.

Po jídle už byl čas na očekávané vyhlášení nejúspěšnějšího lovce. Naše děcka se nedostala ani na bednu. Takže jsou za ostudy a příští rok se budou víc snažit. Každopádně, pak měl každý ještě možnost, za vyhrané peníze, nakoupit si sladkosti.

Sbalili jsme tábořiště, uhasili oheň a vyrazili na vlak do Prahy. Cesta byla více z kopce a vlak uháněl jak splašený. Takže jsme dorazili včas. Pojeďte příště s námi.