Tak poslední výlet v tomto školním roce je za námi. Jak to bylo úžasné, co jsme měli dobrého, co jsme prožili a potkali, jaké báječné historky můžeme vyprávět?

Jako vždy to všechno začalo pěkně v pátek odpoledne. Já byl vyzvednout auto, takže nevím co se do mého příjezdu v loděnici dělo, ale když jsem přijel, byly vytahaný všechny věci. Nezbývalo než navázat lodě naložit auto nasednout a vyrazit. A to se taky stalo.

Cesta pěkně utíkala a narušil jí snad akorát přistávající ultralight. Potom mírná panika při odbočování a cestě do kempu, ale nakonec všechno dobře dopadlo a my dorazili do tábořiště. Rychle jsme vyložili auto a vyrazili na nákup.

Během nákupu měla úderná skupina instruktorů zařídit postavení stanů, sklizení eráru a zařízení dřeva, abychom mohli uvařit snídani. Nakupující oproti tomu měli úkolů o něco méně, dorazit do Plzně, nabrat Helču a Lucku, dorazit do otevřeného obchodu a nakoupit. A pak se vrátit samozřejmě zpátky. Oběma skupinám se to víceméně podařilo.

To už byl taky čas na to jít na kutě. A tím skončil pátek.

V sobotu ráno jsme vstali brzo, abychom stihli náročný den. Netušili jsme jak náročný bude. Začalo to brzkou výpravou pro dřevo na snídani, protože to, co úderná skupina sehnala den předtím, za nic nestálo. Pak dlouhé vaření údajně rychlé květákové polévky. Rychlá snídaně a příprava do vodáckého.

Cesta do Malesic vypadala na mapě snadná a ve skutečnosti i byla, ovšem navigátoři zklamali a my si mohli několikrát vychutnat krásy Plzně. Pak už cesta ubíhala rychle. V Malesicích jsme vyložili lodě a děti, a vrátili se pro zbytek do Dolan.

Po všem tom cestování nastalo další, tentokrát to, kvůli kterému jsme se sešli, cestování po vodě. Nalodili jsme se na Mži a vyrazili směr Plzeň. Potkávali jsme různé zvířectvo, od krav, nutrií, labutí až k volavkám a káňatům. Překonali jsme spoustu jezů. A dorazili do Plzně, kde jsme si dali sváču. Budapešť na rohlíku byla tak dobrá, že Pavlík ještě v neděli vyprávěl jak snědl čtyři rohlíky.

Plzní cesta pokračovala, a to jsme nabyli ani v půli. Dočkali jsme se soutoku Mže a Radbuzy, abychom pokračovali po Berounce. Cesta dál vesele utíkala i přes pár kapek, které napršely. Když už nám přišlo, že je to celé opravdu nějaké moc dlouhé, zjistili jsme, že od cíle nás dělí zhruba čtyři kilometry. Opřeli jsme se tedy do pádel a vzdálenost v mžiku (možná jich bylo víc) překonali. Závěrečný jez byl taková třešinka na dortu.

Převlékli jsme se do suchého a začali vařit večeři. Jak to šlo nevím protože jsem jel vyzvednout auto, ale vím že se to povedlo. Obojí. Vyzvednutí i večeře. Čína ovšem nebyla jen v hrnci a ešusech. Dostihla nás i ta pověstná povětrnostní. Lilo jak z konve, takže jsme se poschovávali do stanů a protože už taky bylo pozdě rovnou jsme to zalomili a spali.

Ráno déšť pokračoval, tak jsme si s Martinou řekli, že ještě počkáme. To jsme si od půl osmé říkali každou půlhodinu až do půl desáté. Pak jsme prostě už vstali, že se uvidí. A taky že se vidělo. Pršelo jen maličko a než jsme dosnídali svítilo sluníčko. Vzhledem k pokročilejší hodině jsme štreku zkrátili a začali balit. Nebylo to ideálně rychlé, ale brzy jsme vyrazili na vodu.

Cesta utíkala rychleji než v sobotu, voda více tekla, jezy byly spíše průjezdné než přenášecí. A než jsme se nadáli byli jsme u přívozu na Nadrybech. Vytáhli jsme lodě a začali je navazovat na vozík. Mezitím holky ukuchtili sváču, česnekovou pomazánku s chlebem. Všichni ostatní se převlékli do suchého a nabalili jsme auto. Snědli sváču a rozdělený meloun. Došli si před dlouhou cestou na záchod a vyrazili do Prahy.

Na Zličíně jsme vyhodili Markétu, Radima a Pavlíka a zbytek až v loděnici. Vyložit auto uklidit erár a lodě rozloučit se se všemi a prohlásit, že se nám to zase jednou povedlo.

◄1234567►