Lyžák 2012
Odjezd na hory se jako loni, pár dní předem zkomplikoval, ale tentokrát už jsem byli připravenější a tolik nás to nezaskočilo. Místo žlutobusu jsme se rozdělili na několik úderných skupin. První měla sraz na Palmovce, tak jak bylo dohodnuto, a druhá na Černém mostě, odkud jsme měli místenky na autobus. Palmovková skupina se navíc rozdělila na nákupní a nákladní. Nákupní jela s Martinou a Štěpánem autem. Nákladní byl Ríša s Avčou.
Autobusová skupina dorazila podle jízdního řádu do Desné na odbočku, pálilo sluníčko a všude byly hromady sněhu. A čekal nás kopec do Černé říčky. Rychlým telefonátem jsme zjistili, že nákupní skupina vyráží z Prahy a má nakoupeno. Takže žádná naděje na svezení se do kopce. Cesta nakonec uběhla dobře a Barborka 2 nás čekala připravená k nastěhování. U chalupy stáli ještě kluci Houskovi, které dovezli rodiče. Převzali jsme chatu a začali se ubytovávat.
Postupně dojížděly i zbylé skupiny, které si musely trochu přihrábnout parkovací prostor, ale jinak bylo vše v pořádku. K večeru dorazil i Ríša a my si přeházeli lyže a prkna do lyžárny. To už se ale většina lidí vrátila z procházky po okolí. I tu jsme stihli.
Tomáš nám představil lyžákovou hru a hned jsme si začali vyrábět odznaky pro svou detektivní činnost. Navzájem jsme se představili, zahráli si nějake seznamovací hry. Řekli jsme si co bude zítra a už byl čas jít na kutě.
Nedělní ráno jsme vstali brzo. Slunce už svítilo a mrzlo až praštělo, ale to nás nezastavilo. Vytáhli jsme vybavení a vyrazili na kopec. Už zkraje jsme si to zpestřili jízdou po hlubokém sněhu. Přejeli jsme na sjezdovku a nakoupili permanentky. Rozdělili jsme se na skupiny a vyjeli na kopec. Z kopce pak dolů, a tak pořád dokola, než byl čas na jídlo.
Po jídle jsme si ježdění zopakovali. Někdo se, ale asi málo rozcvičil nebo oblékl, protože první odpadlíci se asi ve dvě sebrali, že jsou teda na chatu. No a my zbylí hrdinové jsme jezdili dokud nás ze svahu nevyhnali.
Před večeří byl čas na sprchu a odpočinek. A po večeři a zase chvilce oddechu byl čas na večerní hry. Taky jsme si pojmenovali skupinky. FastumGel, Maršmelouni, Králičci a Tyčinky se sýrem.
Po hrách už byl jen čas na přípravu na spánek.
Pondělní ráno bylo o něco zmatečnější a lehce se protáhlo, jeli jsme totiž na Špičák, takže logistika trochu vázla. Na sjezdovce, ale nebylo skoro ani živáčka. Až později odpoledne se to rochu zahustilo, nicméně do dvou jsme jezdili prakticky nerušeně.
Nakoupili jsme permanentky a vyrazili na lanovku. Rozdělili se opět na skupinky a jezdili. Někdo vyměnil lyže za prkno a posouval své umění na prkně (Honzík, Judita). K obědu jsme se sešli dole u “bufáče”, přerozdělili skupinky a pokračovali v trápení našich svalů.
Odpoledne se trochu ochladilo, ale nikomu to moc nevadilo. Vydrželi jsme jezdit až do konce. Navázali výbavu na vozy a vyrazili zpět k chatě. Kde nás čekala večeře hry a spánek.
V úterý ráno vše proběhlo podobně jako v pondělí, jen o něco organizovaněji. Jeli jsme opět na Špičák. Počasí slibovalo nějaké to sněžení, ale jinak pohodu.
Skoro to tak i bylo jen toho sněžení bylo víc než zdrávo a s postupem dne vypadalo čím dál nebezpečněji. Ten den jsem jezdil s Míšou a Milenkou. Vyjeli jsme si i na černou sjezdovku. Míša si dávala pozor na táhlé obloučky, aby si jimi udržovala rychlost. A Milenka si zase hlídala styl zatáčení, aby se do zatáčky netočila celá, ale dělaly to za ni její nohy.
Po obědě jsem vyměnil holky za Bertu s Klárkou, ty už byly očividně celé unavené protože padaly jak švestky. Jezdili jsme tak dlouho až nás z lanovky vyhnali. Opět naložili výbavu a vyrazili na chatu. Cestou začalo už dost vydatně sněžit. Martina se mezitím připravovala na odjezd.
K jídlu byly brambory se sekanou. Jen se po ní zaprášilo.
Během odpočinku odjela i Martina do Prahy za prací. A kdyby nebylo tolik sněhu a kdyby tolik nesněžilo, možná by se za ní taky zaprášilo.
Zahráli jsme si pár dalších zničujících her, abychom získali nějaké body v lyžákové hře a připravili se na zítřejší výlet do Jablonce.
No a pak už hajdy do postelí.
Středeční ráno bylo zasněžené, doslova. Sněhu přibylo minimálně půl metru, takže pár dobrovolníků si užilo nějaké to odhazování.
Po snídani měli všichni připravené batůžky s věcmi do města a do bazénu. Po cestě od chaty dolů jsme se poptali u Kocoura jestli jezdí autobus a odkud přesně. Dozvěděli jsme se, že spíš nejezdí. A tak jsme si protáhli cestu až do Desné na odbočku. Tam jsme bylo chvilku nervózní protože se nám donesly zprávy o lavinou zapadlé silnici. O nejezdících autobusech a vůbec o všem nefunkčním. Tak jsme začali vymýšlet náhradní plán.
Naštěstí autobus dorazil jen s lehkým zpožděním, takže náhradní plán padl. V Jablonci jsme rychle našli restauraci a dali si vydatný oběd. Po obědě jsme se prošli po městě a vyrazili do bazénu.
V bazénu jsme se vydováděli téměř do bezvědomí, skákali jsme a dováděli a čas rychle utíkal. Z bazénu jsme došli zpátky na náměstí kde jsme se na chvilku ještě rozešli, abychom vyrazili k autobusu a doufali, že vůbec pojede.
Nakonec jel a neměl ani zpoždění, jen v Desné přistoupil hasič a řekl, že za dvě zastávky končíme. Takže jsme si všichni vystoupili a tu jednu zastávku na odbočku vyšlápli pěšky. Nad Desnou byly totiž zasekané kamiony, nahoru do kopce jeli krokem a blokovali silnici, tak jsme si udělali cestu zpátky trochu dobrodružnější. Napětí trochu tlumil Štěpán, který se svým autem jezdil nahoru a dolů a postupně nás sbíral po cestě k chatě a zkracoval nám tak cestu.
Na to, že jsme si měli dnes více odpočinout jsme se docela utavili. K večeři byla čína a po večeři opět zábavné hry na vyplnění večerní nudy a doplnění bodů do celkového hodnocení.
Čtvrteční ráno bylo pořád zasněžené, původně jsme měli vyrazit na Špičák, ale po včerejší večerní zkušenosti s okolními silnicemi jsme nechtěli pokoušet štěstí a vyrazili zase na do Černé říčky.
Ježdění bylo úplně jiné než kdy před tím. Bylo spoustu nového sněhu, někomu se tak jezdilo lépe, někomu zas hůř. Lidí spíše přibývalo, ale i tak jsme najezdili tolik kilometrů, že se určitě nemusíme stydět.
Všichni vydrželi až do poslední pomy a pak šlapali do kopce zpátky na chatu. Po večeři se ozvala Martina, že už hodinu čekají (s Helčou, Somálcem a Pavlíkem) pod kopcem k chatě kde nejdřív pouštěli frézu nahoru a potřebovali by pomoct roztlačit. Když už byli na dohled od chaty museli zase dolů aby pustili frézu zase pryč. No a pak už to jelo nahoru samo.
Zahráli jsme si pár večerních tradičních her a někdo se začal připravovat na zítřejší závody.
V pátek ráno to vypadalo, že se počasí zbláznilo. Po celám týdnu mrazů a občasného sluníčka přišli mraky s deštěm a teploty nad nulou. Jako by se nám to už někdy stalo…
Řekli jsme si, že s tím stejně nic nenaděláme a vzali si věci na svah, kde jsme si připravili trať k poměření vzájemných sil. Lyžaři i prknaři odjeli dvě kola, z nichž lepší čas se počítal. Pak už jsme jen dojezdili jízdy, které nám na permicích zůstaly. A šli se zbytek dne povalovat a připravovat na večerní mecheche.
Kdekdo si připravoval masku, někdo vařil a někdo se staral o výsledky vzájemného zápolení, aby vše večer klaplo.
Po večeři jsme se navlékli do masek a převleků a vyhlásili vítěze lyžákové hry i sjezdového zápolení. Po letošním roce mám v merku i hodnocení stylu jízdy, protože to co je občas vidět, to člověk jen žasne. Každopádně celkově nejrychlejší byla Berta a za prknaře vyhrál Honzík.
Pak se všichni začali tláskat sladkostmi, které vyhráli, než jsme je vyhnali na kutě.
Sobotní ráno bylo tak zmatečné až to bolelo. Všichni balili a běhali sem a tam. Pořád někomu něco chybělo nebo přebývalo. Něco se nevešlo a někomu zas přišlo, že toho má v batohu nějak málo.
Nakonec to ale nějak dopadlo a úderná skupina s krycím jménem autobus, vyrazila na autobus. Zbylé skupiny douklidili chatu a nabalili vozidla. Všechno se to sešlo v Jablonci Na staré poště, kde jsme se najedli před tím než jsme se zase přerozdělili přeházeli batohy a další zavazadla. Teď už jiná skupina vyrazila na autobus a zbylé se rozsadili do aut.
Cesta docela utekla, i když bylo na silnici mokro. Autobusovou skupinu ta automobilová předjela kousek za Mladou Boleslaví, což bylo tak akorát na předávku části nákladu na Černém mostě. Rozloučili jsme se s Houskovými a autobusovou skupinou a pokračovali na Palmovku. Tam už čekal Štěpán a zbylí rodičové. Předali jsme ratolesti a rozjeli se každý domů.
Tak zase za rok na horách.
