Jak jsem slíbil, tak plním. Zápis z lyžáku je tu, pokud by vám něco chybělo čtěte až do konce.

Sobota:

Většinou jsme se sešli na Florenci v novém terminálu s menším či větším zpožděním. Sebrali jsme si věci a odnesli k autu. Pokusili jsme se  naložit co se vešlo a poslali děti, Helču a Richarda s Láďou (Luckou). Rodiče ještě zamávali a tradá.

Martina a já jsme měli rychlou cestu přes Libeňský most, kde nastupovala druhá úderná skupina. Houbák, Tomáš a Pepa jeli žlutobusem s Kormorány a Mokrem. Nechali jsme jim tam věci co se nevešly do prvního vozu a sami vyrazili na Černý most, kde jsme měli sraz se Štěpánem a Šimčou.

Naložili jsme všechny saky paky a konečně vyrazili na cestu. Bylo to rychlé a bezproblémové. Dorazili jsme chvilku po prvním voze a kluci s druhé úderné skupiny dorazili ještě o fous později. Všichni v pořádku a pohodě.

Ubytování nezabralo moc času. Přehodit jednu postel, povléct deky a polštáře, vybalit, sníst dobrotky od maminek a pak už je skoro večer. Taky se začala kuchtit večeře, brambory s vinnou klobáskou.

Po večeři lehký odpočinek a pak večerní hry. Nejřív něco na seznámení. Potom se seznámit i s celotáborovou hrou. Tou byla protentokrát evoluce. Spočívá v tom, že podle umístění v dílčích hrách dostává skupinka určitou úroveň evolučního kroku daného dne. Jednoduše a s příkladem. Všichni začali jako jakási neforemná buňka. Po prvním dnu her buňkám dorůstala kusadla a podle toho jak se jim dařilo tak dobrá  kusadla dostali. Všechno se ihned zaznamenávalo do nákresu buňky (budoucího tvorečka).

Kdyby vás snad zajímalo rozdělení do skupin tak Pepa byl s Milenkou, Bertou a Šimčou. Helča měla ve skupince Aničku, Klárku a Tomáška. No a Pavlík měl v týmu všechny zbývajíci dospěláky (vždy losované). Když si každá skupinka domalovala kusadla šlo se do hajan. Zítra totiž bude  první lyžovačka (prknaři prominou).

Neděle:

V neděli jsme vstávali brzo. V sedm už jsme byli na nohou a postupně se slézali na snídani. Byla báječná domácí čočkovka s párkem. Po ní se první várka lyžařů a prknařů nacpala do auta a odjela ke svahu. Museli si ještě dořešit půjčovné a seřízení a bůhvíco ještě. Do toho Martina jednala o slevu na permanentky. Láďa pro dnešek, neboli Richard mezitím jel pro druhou várku, která už netrpělivě čekala u chaty.

Pod svahem jsme si rozdali nakoupené permice a rozdělili se do skupin. Vyrazli jsme ozkoušet sníh. Nebyl to úplně ranní, čerstvý a upravný  povrch, ale jezdit se na tom dalo. A tak jsme do oběda jezdili.

V době oběda jsme se začali scházet u místního občerstvení. Nakoupili se čajíky pro každého a došlo se pro sváču. Ke sváče byly rohlíky s paštikou, banány a sušenka.

Plní energie jsme pak pokračovali v klouzání z kopce na prknech, která znamenají rychlost a zábavu. Tedy lyžích a snowboardech. To nám vydrželo než zastavili lanovku. Takže jsme se nechali dovézt zase zpátky na chatu.

Na chatě jsme se převlékli do suchého, dali sušit mokré a kdo nebyl prasátko tak se osprchoval. Mezitím se chystala večeře. Báječný a luxusní segedín s domácími houskovými knedlíky. Houskové knedlíky byla kapitola sama pro sebe. V podání Martiny byly knedlíky na pohled krásné, ale byly příliš hutné a těžké, takže jeden vydal za tři. V podání Aleše nevypadaly sice tak vábně (to je podle mě věcí pohledu), zato byly úchvatně lehké a nadýchané, jen se po nich zem slehla. Všem ale moc chutnalo. Po večeři krátký oddech a pak opět večer plný her.  Tentokrát se hrálo o bičíky. jelokož každá buňka se musí hýbat pokud nechce chcípnout. A čím rychleji a lépe se hýbe, protože má víc bičíků, tím větší šanci má na přežití.

Po hrách samozřejmě vyzubat a spát. Zítra budem zase brzo vstávat.

Pondělí:

Ráno velmi rychlá snídaně, kukuřičné lupínky a jiné snídaňové cereálie. Šupky do auta a hurá na kopec. Den ubíhal víceméně stejně jako předchozí, jen občas to vypadalo, že vykoukne sluníčko. Fronta u lanovky se zmenšila. To asi proto, že víkendoví lyžaři odtáhli domů. Sváča přišla vhod hlavně začátečníkům. Krásně si během ní odpočali a oddychli.

Odpoledne jsme začali pociťovat nepřízeň počasí. Ač relativně teplé a příjemné pro sněhové podmínky naprosto destruktivní. Začaly se totiž tvořit rozbředlé, velké, těžké boule a mezi nimi ledové plotny. Takové podmínky velmi zatopili nejedomu lyžaři i prknaři. Všichni padali jak přezrálé švestky. Dokonce jsem spadnul i já. A to byla událost, které nikdo nevěřil a která jasně ukázala, že podmínky jsou skutečně extrémně náročné.

Tak jsme to postupně začali balit. Odjela první várka a po posledních vyvezených lidech i druhá.

Odpoledne jsme strávili přípravou na večer a odpočinkem. K večeři byly lasagně. Martina se s nimi mořila dlouho, ale stálo to za to. Za takové by se určitě nemuseli stydět ani šéfkuchaři vyhlášených pizzerií. Navíc toho bylo tolik, že zbylo. Tudíž si je budeme moci užít ještě později.

Po menší pauze přišel večerní program, několik veselých her při soutěžení o očička našeho roustoucího tvorečka. Pak zmoženi náročným dnem, lasagněmi a večerním programem. Jsme zapluli do hajan.

Úterý:

Rychlá snídaně v podobě silného vývaru, domácí výroby. K tomu pečivo. Rozlámané skupiny na svah. Počasí nebylo úplně luxusní, ale bylo fajn. Jediné co chybělo bylo sluníčko. To ale během dne asi na půl minuty vykouklo.

Lidí na svahu neubylo ani nepřibylo. Boule byly ráno pěkně urolbovány, ale už během dopoledne se začly znovu tvořit. A k nim i ledové plotny. Přestávalo nás to trochu bavit. Ale jen tak na oko. Protože není nic lepšího než se rozjet ze svahu tak rychle, až vás štípe vítr do tváří.

Tohle naše svištění přerušila pravidelná svačinka s čajíkem. Někdo si dal extra horkou čokoládu.

Po svačince se troěku proházely skupinky. Aby si zajezdili všichni podle svých představ. No a pak se jezdilo zas až do konce.

Během odpoledního odpočinku vyčaroval Aleš bájčné rizoto z vepřovky. A odpočatí po večeři jsme se opět shlukli zahrát si o další díl obludky.

Tentokrát se hrálo o obranu obludky. To jsou ty všelijaké trny a ostny a ocásky a tak vůbec. Během spousty veselých her, které se pomalu vytrácí z paměti. Bylo to něco jako hledání ztracených bot a další. Naprosto unavení a natěšení na zítřejší volnější den s cestou do Jablonce jsme ulehli a spali

Středa:

Tady byste asi čekali jak to bylo dál. Já to samozřejmě vím a nejsem sám. Věřím tomu, že někteří z vás to vědí také, a proto bych je chtěl  požádat ať ten příběh dokončí. Jednoduše mi zkuste kdokoliv poslat zapsaný jakýkoliv den. Posílejte buď na regenti.vodaci@gmail.com, nebo klidně do komentářů dole. Dělám to proto, že nejsem přece jedniný kdo tam byl a určitě by se hodil i jiný pohled na věc.
Jiný pohled na věc samozřejmě můžeme zapojit i do stávajících nebo budoucích zápisů. Využívejte komentáře, doplňujte zápisy a pruďte mě na uvedeném mailu.

Čtvrtek:

(Dodala Lucka-Dobby)

Ráno jsme se probudili, dali si polévku a šupky dupky na svah. Byl krásný slunečný den,takže se jezdilo skvěle.

Den nám spstřil při obídku u stánku dvouletý Adámek, který utíkal mámě aby si s námi mohl hrát, vlastně se nejvíc zamiloval do Šimči a nechtěl se od něj odtrhnout. Jezdili jsme až do konce a udělali jsme dobře, protože následující den to tak báječné nebylo.

Doma jsme prošli očišťovací procedurou a pak si každý našel nějakou zábavu. Třeba malé holky museli uklízet ten neskutečný nepořádek, který  se jim tam i přes úsilí vedoucích každý den tvořil. No a vedoucí? Část nabírala síly na večerní hry a druhá část připravovala večeři. K té bylo chilli con carne, buď s těstovinami nebo pečivem.

Po tom co nám slehlo se začaly hrát hry. Při jedné, té s házením papírků na soupeřovu stranu dostal Pepa od Martiny pěstí. Samozřejmě v zápalu boje a nechtěně. Následovaly další hry a pak už jen zalézt do postýlek a spát.

Pátek:

(Dodala Lucka-Dobby)

Poslední lyžovací ráno jsme se probudili do zamračeného a dosti mokrého počasí. Po tom co jsme se oblékli, sešli jsme se dolů posilnit výbornou Lucčinou květákovou polévkou.

Když jsme byly ,,ready” mohla první várka vyrazit. Já v ní byla taky, takže vám můžu popsat jak to vypadalo, když jsme dorazili na sjezdovku. Parkoviště prázdné (řekla bych že těch pár aut bylo převážně zaměstnanců), nikde ani noha, jen u lanovky pan vlekař, který nám zvedal opěradla sedaček , které byly dole, aby jsme neseděli na mokrém. Přísahám že všechny,  které jsme viděly, měly opěradla ještě sklopená. Po druhé jízdě se k nám připojil zbytek.

Hned jsme se všichni vydali k pomě. Tam Aleš, Martina a velký kluci začali připravovat slalom. Zbytek se snažil zahřát a schovat se před hustým deštěm pod stromy. Slalom byl zajímavý a každý si vyzkoušel na co má a na co ne. Než slalom dojeli všichni byly jsme mokrý skrz na skrz.

Tím naše poslední lyžovačka skončila a my se vydali zpět do teplého a suchého domova.

Po té co jsme se usušili a zahřáli,odvezl nás Ríša tranzitem do restaurace na náměstí.

Tam jsme se poprali o svíčkovou a zbytek si dal řízek. Jak nás Ríša odvezl, tak nás zase přivezl a my šli každý v klidu strávit vydatný oběd. Odpoledne jsme si předbalili a dodělávali svou perfektní zvířecí masku na večer. To nám zabralo dost času i po večeři, ke které jsme si dali pečené kuře s nádivkou.

Po večeři se ještě chvíli dolaďovali poslední detaily masek a karneval mohl začít.

Zahráli jsme si Tomášovu báječnou hru, při které jsme museli nejprve říct co se nám nelíbí na tom kdo sedí vedle a pak tu část těla(věc) políbit. Při té jsme se všichni pobavili a je jasné že si ji zase nějakou dobu nezahrajeme. Následovalo to, na co jsme všichni celý týden čekali. Nejprve vyhlášení slalomu a pak vyhlášení celolyžákové hry.

Vítezem se stala skupinka Pepy, na druhém místě skupinka Pavlíka a na třetím bramborovém Blondýny s Tomáškem. K vyhlášení patří i rozdání cen v podobě sladkostí,slaného a pití.Každý se cpal sladkostmi svými i z jiných skupinek,všichni se dobře bavili,ale jak se říká-v nejlepším je dobré přestat,tak jsme si odnesli diplomy,vyčistili zuby a šli spát.

Sobota:

(Dodala Lucka-Dobby)

A máme tu poslední ráno. K snídani jsme si dali lupínky různých druhů s mlékem. Po snídani jenom dobalit ,uklidit, umýt nádobí (toho bylo požehnaně), vynést odpadky, dát do kupy lyže a prkna a mohlo se vyrazit.

Prknaři jako velký borci jeli vlakem až do Liberce. Ostatní padavky se vezli autem. Když jsme dojeli do Liberce, tak jsme měli ze začátku potíže se se zbytkem najít, takže jsme se trochu prošli, ale nakonec to dobře dopadlo.

Když už jsme byli vši, vyrazili jsme do zoo, kde právě dnes měli den irbise(levharta sněžného). Děti si tak mohly zahrát hru, kdy do kartičky sbíraly razítka ze stanovišť, na kterých plnily různé úkoly. Během prohlídky jsme potkali pána s vnitřní energií a mravenčením v rukách. Ten nás upřímrně pobavil, ale my se radši odebrali směr východ. Těsně před ním byl radar na měření rychlosti, jako bývá u silnic. Tak jsme si každý zasprintoval, změřil rychlost a šlo se.

To už sme ale všichni měli obrvský hlad, tak jsme šli do restaurace hned vedle zoo. Tam jsme ještě asi půl hodiny čekali na jídlo, ale stálo to za to. Děti měly z dětského menu hamburger s hranolkama a my větší si obědnali podle chuti. Přejedení jsme se vydali zpět na autobusové nádraží. Tam jsme se opět rozdělili.

Prknaři šli na autobus Student Agency a zbytek opět nasedl do auta a drandil směr Praha.
Jaké veselé příhody měli oni nevím, my žádné neměli. Slečna Věrka rozdala sluchátka a nabídla všechno možné včetně koukání se na seriál Teorie Velkého třesku. Tak jsme si nasadili sluchátka, někdo poslouchal muziku, někdo koukal na televizi a někdo spal. Za chvíli jsme byli v Praze, rozloučili jsme se s Věrkou a každý se vydal svou cestou domů.

A jen tak mimochodem tady jsou fotky

◄12345...141516►

1. Aleš napsal:
   9. března 2011 v 14:40

   Jen bych doplnil odjizdeci sobotu. Ano prknari jsou velci borci, a proto jeli sami vlakem. Ale pak nedokazali trefit na autobusove nadrazi vzdalene cca 150m.
   No a cesta zpet v aute byla celkem rutina. Porad silnice, porad auta. NIc extra zajimaveho po ceste.