Jablonec 2012
Dlouho se nic pořádného nedělo, tak jsme zase museli někam vyrazit. Jablonec nad Nisou nám asi nějak přirostl k srdci, protože volba padla na něj.
V pátek jsme se sešli na Černém mostě a odjeli autobusem do Liberce. Tam začala další část přepravy plné překvapení. Z autobusu jsme přesedlali na tramvaj číslo 11. Tou jsme jeli už potemnělou krajinou, lesem kolem prázdných zastávek až na konečnou. Z konečné už to byl jen kousek do Vikýře. Ubytovali jsme se dali si večeře od maminek zahráli pár her a ještě než byl čas jít spát pomohli jsme Martině a Alešovi, kteří přijeli později s nákupem.
V sobotu jsme vstali brzo a udělali si sladkou snídani plnou energie. Někdo si dal lupínky, někdo čokokuličky a někdo chleba s medem nebo medoládou. K tomu kakao nebo čaj. Pak jsme si rozdali svačinky na cestu připravili batůžky a vyrazili.
Propletli jsme se Jabloncem a vyrazili po modré k Protěžské rozhledně a dál až do Liberce do Lidových sadů. Tam jsme si dali sváču a dozvěděli se, že Martina, Aleš a Houba celou cestu nenápadně připevňovali na větvičky papírky s kolíčky na prádlo, které nám záhy přinesou spoustu bodů.
Takže jsme vyrazili zpět stejnou cestou. Martina ještě stihla odjet tramvají napřed, protože se jí vrátila bolest z nedávného zranění nohy. A my nasadili vražedné tempo. Nikdo nechtěl přijít o žádný lísteček a tak všichni letěli jak šílení.
Na rozhledně jsme byli v rekordním čase a dali si chvilku pauzu. Koukali jsme a skákající cyklisty a pak pokračovali dál. Ve večerce na kraji Jablonce jsme si koupili pití a šli dál.
Ve Vikýři už čekala Martina s napůl uvařenou večeří. Takže byl čas se akorát převléct a hurá na kuře na paprice. Po večeři byl klid, ale jen tak napůl. Děcka hrozně zlobily a tak dostaly trest, že půjdou spát už v osm večer. Předtím si ale ještě vyzkoušely jestli si pamatují něco z cesty. A taky mohly zužitkovat získané lístečky.
No a pak hurá na kutě. Jenže to nebylo jen tak. V devět nás vedoucí vzbudili na bojovku. Zavázali nám oči a dovedli po schodech dolů. Pak najednou zmizeli. No a chvilku trvalo než nám došlo o co jde. Pak už to bylo docela snadné. Vyjít ven ze sklepa a pak chvíli blbnout v herně s molitanovýma kostkama. Ale pak už doopravdy do hajan a zvládnout noc zkrácenou o hodinu.
V neděli ráno jsme si nejdříve ověřovali skutečný čas a pak si dali snídani. Pak celé dopoledne strávili balením a skotačením na lanech venku na zahradě. K obědu byly špagety carbonara, pak už jen rychlé vyhlášení vítěze, tentokrát vyhrála Berta. A pak rychle na tramvaj a do Liberce na autobus do Prahy.
