Drakiáda 2010
12. – 14.11.2010
Zafoukalo a my si řekli, že letos už nastal čas na tradiční zábavu s lepidlem, papírem, špejlema, barvičkama a provázkem. Totiž na stavbu draka a jeho následné pouštění.
Tentokráte jsme se vydali do Kutné Hory. Nejenže jsme tam ještě nebyli, nebo jen dlouho nebyli, ale hlavně se nám tam chtělo. Kutná Hora je město stříbra, mědi a jejich těžby. To v první řadě. Nicméně je to zároveň velmi malebné městečko s nádhernou krajinou okolo. A to nás zajímalo taky.
Začalo to v pátek. Tak už to u nás chodí. Sešli jsme se na Hlavním nádraží v Praze. Někdo dřív a včas a někdo později a s ostudou. Koupili jsme lístek na vlak, sedli do rychlíku a ten nás bez zbytečných průtahů a zastávek vykopl až v Kutné Hoře.
V Kutné Hoře jsme se sešli s posledními účastníky, Štěpánem a Šimčou. A taky jsme se rozdělili na srabíky co se vezou autobusem, sběrače co jedou na nákup a opravdové borce co jdou pěšky. Byl jsem mezi borci, takže pár dalších řádek je z našeho pohledu.
Cesta byla rovná a podél hlavní silnice a až na jeden kruhový objezd žádná komplikace. Nejdřív pěkně do centra a pak hned do DDM, kde jsme nocovali. Jen s tím, že cestou jsme potkali cirkus s tygry, spoustu krásně nasvícených památek. Viděli večerní život v Kutné Hoře a 4 cyklisty.
Skupina srabíků mezitím přebírala budovu a čekala na nás. o nás dorazila i skupina sběračů. Přenosili jsme zásoby dovnitř a jali se stavět draky.
Stavělo se vždy ve dvojicích a starší pomáhali mladším. Stavěli se naprosto bizardní nelítavci (kteří nakonec velmi překvapili) i úplně klasičtí draci (z nichž někteří taky velmi překvapili – nelétáním). Postavit kostru, vystřihnout papír, namalovat ho a přilepit ke kostře. Tak vypadá stavba draka v kostce. To se zdařilo všem. Pak už jen vyzubat a spát.
V sobotu ráno nás přivítalo slunce, snídaně v podobě závinů a vánoček a také Mokro, které mělo cestu kolem. Sbalili jsme si vše na cestu, do ruky draka a vyrazili směr Velký rybník. Cestou jsme potkali starou štolu a hřiště na bahňádu. Jen co jsme se napojili na modrou, nás Martina upozornila na blížící se lovné území, kde se budou vyskytovat zvířátka do naší nové ZOO.
První loviště přišlo nečekaně a kdo mohl rychle se chopil nějákeho tvora než na něj nic nezbylo. Takhle jsme potkali ještě jedno loviště a pak už jen Štěpána a Dobbyho. Kteří pro své nemocné dolní končetiny nemohou dlouho chodit. A tam jsem se rozhodli “je” vypustit.
Vítr foukal jak nikdy. Slunce pálilo. Draci se připravovali, navazovali na šňůry a jejich piloti se rozbíhali do pole. První výhoz draka, pár zatřepetání a pád. Doladit chyby a znovu. A letí. Opravdu letí. A není sám, druhý třetí… Nakonec skoro všichni draci létali. Vítr foukal téměř pravidelně a vydatně, slunce pořád svítilo a bylo prostě krásně. Na obloze se pohupovali draci spojení se zemí přes provázek a pilota. Jedním slovem nádhera.
Potom už se ozval hlad. Sbalili jsme draky nebo jejich zbytky a došli k autu. Dali jsme si sváču. Rohlíčky s paštikou nebo sýrem. A vyrazili k rybníku a zpátky do Kutné Hory. Cestou jsme potkali pár zajímavostí, vodopád u rybníka, gramofon u lyží, raka v potoce, mrtvolu zasypanou listím v potoce. Pak jen po schodech na náměstí a na půl hodinky rozchod.
Zpátky v DDM jsme každý dělal co na co měl náladu. Velký kluci využili tělocvičnu a blbli a skkali přes překážky na matrace a žíněnky. Malí kluci taky, ale ne tak nebezpečně. Někdo hrál kulečník a někdo jen koukal na ostatní. Mezitím se připravovala večeře.
K večeři bylo kuře na paprice s těstovinami. Vážně se povedlo a spousta lidí si přidávala, dokud bylo co. Pak jsme si vysvětlili jak to bude s nasbíranými zvířátky. K čemu je budem potřebovat a jaká bude celoroční hra. Ještě jsme si zahráli upravené městečko Pallermo s úchylem, šíleným střelcem, nočníkem a kouzelníkem. Hra se pak nečekaně vyvinula a všechno dobře dopadlo. Taky byl čas jít spát.
I v neděli jsme vstávali do slunného dne. Pomalu si předbalili a šli se nasnídat. Byly rohlíky s pomazánkovým máslem různých příchutí a čaj. Honzíkovi ale nebylo úplně dobře od žaludku tak si starší losovali, kdo s ním zůstane. Los padl na Helču. A tak přišli o báječnou prohlídku v muzeu.
V muzeu jsme si zařídili vstupné a šli si ještě narychlo zahrát jednu sledovací hru. Když skončila akorát začínala naše prohlídka. Nejdřív nám pan Standa povídal o historii města a hrádku, o dolech a dobývání stříbra. Pak jsme absolvovali krátký test na klaustrofobii, abychom mohli do dolu. Přesunuli jsme se do hlavní “strojovny” tehdejších dolů. Obrovské kolo poháněné koňmi namotávalo a odmotávalo lano s nákladem. Standa nám taky řekl ať si oblékneme perkytle, nasadíme helmy a vyzkoušíme baterky.
No vyrazili jsme do dolu, nejdřív pár pouček jak se zdraví horníci a permoníci. Pak po schodech dolů a ponořit se do tmy. Co vám budu vyprávět, spousta vlhka, vápencové struktury, málo prostoru, ale nádhera. Uprostřed jsme si ještě zhasli, abychom zažili absolutní tmu a pak si nasimulovali světlo z kahánku. No shrnul bych to tak, že být horníkem není sranda a tehdy už vůbec. Pak ještě cesta zpátky k muzeu, vysvětlili jsme si ještě jak dál putovalo stříbro než se z něj stal groš a pak zpátky na oběd.
Helča už vařila rýži na báječné rizoto. To se rychle snědlo, zabalili jsme uklidili, rozdali si zásoby a šli čekat na MHD. Autobus nás hodil na nádraží, kde jsme si zahráli spoustu veselých her. Třeba tu se šlapáním na boty ostatních, nebo tu zamotávací a rozmotávací. Čas se nachýlil a přijel vlak. Ale úplně nacpanej lidma. Tak tak jsme se tam vecpali. Byli jsme rozesetí po celém vagonu, ale hlavně že jedem. Za chvliku už byla Praha, kde se všichni rozprchli domů. Tak ahoj na příští drakiádě. Zase to poletí.
