Doháníme co jsme nestihli
Ráno nás skoro probudilo sluníčko. Určitě by se mu to povedlo, kdybychom neměli stany šikovně postavené ve stínu. Což byla škoda, protože se mu to jinak celý tábor nedařilo. Posnídali jsme a Helča, Pepa a Aleš vyrazili do Písku, na nákup a do nemocnice.
Co se dělo v tábořišti mám tedy jen zprostředkované. Rozhodně si Ronjy a Birkové měli zabalit, sbalit stan, postavit stan a vybalit. Takový nácvik, aby jim to za rok šlo lépe. Soutěžil s nimi i Tonda jako takové měřítko a i když byl sám na sbalení i postavení stanu, byl pořád na míle před děckama. Je to holt starej balič. Pak se ještě hrálo několik bodovacích her a vařil se oběd.
My v Písku jsme to měli o něco záživnější. Po tom co jsme dorazili do nemocnice, asi třikrát nás posílali sem a tam než jsme našli oddělení pro Pepu, na převaz a kontrolu jeho palce. Je to velkej kluk, tak jsem ho nechal v čekárně ať si zbytek zařídí sám. A mezitím jsme s Helčou hledali kožní (které v písecké nemocnici není) a pak dětské oddělení. Paní doktorka z nás poznala tábor po čuchu a nejdřív nás chtěla poslat na polikliniku na kožní, ale pak se poradila s ostatníma kapacitama a Helču vyřešili. Vrátili jsme se pro Pepu, který byl zrovna v ordinaci. A než jsme si stačili sednout tak byl venku. Sebrali jsme se a šli na nákup. Ještě, že je tesco v Písku tak blízko nádraží. Jen od nádraží do tábořiště je to pěknej kus cesty.
Dorazili jsme lehce po obědě. Stihli pár odpoledních her, uvařili večeři. Snědli jí a připravili se na další den.
