Besídka 2010
17.-19.12.2010
Trochu zasněžilo, trochu se ochladilo. Noci se protáhly a všichni se začali stresovat. No a my poznali, že se už zase blíží Vánoce, a tak bychom si mohli udělat besídku. A abychom si byli jistí sněhovou nadílkou, tak nejlépe někam k horám. No a proto Šumperk. Městečko, které je fakt pěkné. Ubytování, které je fakt blízko (alespoň od vlaku) a navíc ve vile se super jménem Doris.
Sraz byl na Hlavním nádraží, všichni přišli včas (to je co říct, protože se to nestává), jen účast byla slabší. Jelo nás jen deset. No alespoň se lépe vejdem do vlaku. To jsme si teda jen mysleli. Krutá realita nás opět vyvedla z omylu. Nicméně jsme si alespoň všichni sedli a za Pardubicema jsme byli prakticky pohromadě. V Zábřehu přestup na vlak do Šumperka a za pár hodin už jsme tam byli. Tady doplním, že pokud budete v Zábřehu někdy přestupovat a bude zima a sníh, tak schody v podchodu strašně kloužou (nám se ale nic nestalo).
V Šumperku jsme došli k vile Doris, aby nám pan správce řekl, že dneska spíme jinde, protože tady je nějaký večírek. A odvedl nás do Komínkova, což byla další budova DDM Šumperk. Tam jsme vyfasovali tělocvičnu a objevili čajovou kuchyňku.
Dali jsme si čajík a dobrotky od maminek. Pak pár veselých her v tělocvičně, jako kdo vydrží nejdýl viset na laně, vytahovanou a vystrkovanou z kruhu, prolézání laviček, a tak podobně. Pak už jen připravit na spaní a na kutě.
Ráno jsme vstali brzo, protože jsme se vraceli do Doris, mezitím kluci nakoupili pečivo na snídani. K snídani byli pomazánky s hodnotící soutěží. Na prvním místě se umístili dvě (vajíčková Klárky a šunková Aleše). Pak jsme se oblékli na výlet s bobováním a vyrazili.
Cesta na Háj docela utíkala, ale jen do doby než jsme došli pod kopec s rozhlednou. Cesta nebyla prošlápnutá, ale úplně zasněžená a hlavně strašně do kopce. Takže jsme šli, cestou potkali pár srnek, spoustu sněhu na stromech i na cestě a vůbec všude. A taky tam byl sníh. A že ho tam bylo tolik tak jsme se s ním vyblbli. Třeba kluci shazovali sníh z větví stromu, pod který si stoupli. Z odstupu to vypadalo dobře, ale napřímo a npřipravený to bylo docela nepříjemný.
Cesta byla pořád strmější až už skoro nešla vystoupat. My to ovšem nevzdali a odměnou nám byla zavřená rozhledna a pocit, že teď to teprv bude jízda. A taky že byla. Od vrcholu kopce jsme si sedli na lopaty a klouzadla všeho druhu a vyrazili dolu z kopce. Cestou jsme dávali jen pozor na kamení schované zákeřně pod sněhem. No a najednou jsme byli dole. Nikomu se už ale nahoru nechtělo, aby si to sjel znovu a navíc se ohlásili naše žaludky prahnoucí po obědě.
Zpátky v Doris jsme uvařili rychlou gulášovku, hodili jí do sebe a začali se připravovat na večer. Postupně se dobalovali poslední nezabalené dárečky, sehaly se větve k ozdobení. Aleš s Houbákem šli dělat řízky a všechno rychle utíkalo.
Nastal čas večeře, tak se všichni uklidnili, usadili se a dostali svou porci. Pak jsme se do ní pustili a musím říct, že lepší řízečky jsem neměl. Když všichni dojedli sklidilo se ze stolu a pomalu se rozdali dárky. Ty si každý rozbalil podle protokolu. A pak jsme si navzájem předváděli, co kdo dostal. A že toho bylo.
Po dárcích jsme ještě uzobávali cukroví a zahráli si “osla a vola”, to nám vydrželo, než byl čas zase zalehnout. Takže jsme se vyzubali a ulehli.
V neděli ráno jsme se vzbudili děsně pozdě, ale to nám nevadilo. Nakrájela se vánočka k snídani a pomalu jsme si začli balit. Ještě pár her, jako třeba na houseňáky a poklidit. Pak už jen oběd, dobalit, douklidit, vynést odpadky, umýt nádobí atd… Ještě odpoledního “osla a vola” a už byl čas jít.
Na nádraží nás čekalo překvapení, lokomotiva od našeho vlaku byla porouchaná, takže začlo naskakovat zpoždění. To nám moc nevadilo měli jsme plán B, ale lepší by bylo jet tak, jak jsme zamýšleli. Nakonec jen s 25 minutovým zpožděním jsme vyjeli. V Zábřehu jsme dokonce stihli i vlak, kterým jsme měli původně jet (měl taky zpoždění). Nacpali jsme se do dvou kupéček a vyjeli na Prahu. Čas ve vlaku nám utekl opět díky “oslovi s volem”. Na Hlavním nádraží jsme se rozloučili a vyrazili každý domů.
Tak zase za rok na Besídce
