Rok uběhl jako nic a za rohem zas vykukují Vánoce. A to je ten čas kdy vyrážíme abychom si vánoční atmosféru užili v kruhu kamarádů z vody.

Letos jsme vyrazili do Jičína. Bydleli jsme hned na náměstí (po Telči už to skoro začíná být tradice). Dorazili jsme ve dvou skupinách, autobusáři (ti byli první) a Ávkaři. Autobusáři vyřešili ubytování a čekali na zbytek se svačinkami a večeřemi. Před spaním jsme se všichni vítali a sdělovali si novinky, jak kdybychom se neviděli roky. Stihli jsme si zahrát polštářovou bitvu, a pak už bylo vážně pozdě, takže jsme zalehli.

Ráno bylo tradiční. Čajík, rohlíky a pomazánky, které každý dělal sám, nebo alespoň s pomocí maminek. Po snídani se hlasovalo o nejlepší z nich a vyhrála Lucčina vajíčková.

Dopoledne jsme si ještě zkrátili procházkou po městě, zatímco se připravoval lehký oběd. K obědu byl domácí kuřecí vývar se zeleninou a nudlemi.

Odpoledne jsme ještě rychle vyběhli ven provětrat se po okolí, a pak začaly přípravy na večer. Na stole leželo cukroví a každý uzobával. V kuchyni se připravovali řízky a dokončoval bramborový salát. Děti lepily ozdobné barevné řetězy na naše vánoční větve.

Celý den nám zpestřovala zvonečková hra. Takže se kradlo a práskalo co to šlo. Body se kupily a ubývaly. A pak už byl čas na večeři tak byla hra přerušena.

Usadili jsme se ke stolu a spořádaně se najedli. Po večeři jsme si rozdali dárky. Bylo jich nepočítaně. Rozbalování netrvalo dlouho a všichni hned zkoušeli a převáděli nové věci. Čas ale neúprosně běžel, a tak jsme šli na kutě.

Nedělní ráno začalo, jak jinak, snídaní. Kakao a vánočka, kterou si každý ještě vylepšil nutelou, marmeládou a máslem. Po snídani si každý sbalil co už nepotřeboval a začala další etapa závodů.

Na náměstí v podloubích byly poschovávány papírky s barvou každého závodníka. Po tom co se všechny papírky posbírali jsme se ještě jednou prošli po Jičíně, tentokrát s tím, že bychom si měli všímat okolí. To se nám po návratu hodilo, neboť kvíz který jsme měli vyplnit se přesně týkal všeho co jsme potkali cestou.

K obědu byly párky s bramborovou kaší. Po obědě jsme začali s úklidem a dobalili si všechny věci. Zahráli si ještě pár nesoutěžních her a vyhlásili vítěze závodu. Tentokrát byla nejlepší Berta a šampion z minula, Standa, zůstal poslední.

Rozházeli jsme se do dopravních prostředků a vyrazili domů. Cesta utekla jako nic a příště to bude určitě zas o kousek lepší.

1234►